HSM 2 - děj

27. ledna 2008 v 20:32 | Black angel |  moje výtvory
Sice pozdě, ale přece =)
Začínají prázdniny a tygři si našli na celé léto brigádu. Netuší však, že budou pracovat v klubu, který patří Evansovým. Sharpay se snaží získat Troye, ale v tom jí překáží jeho kamarádi a samozdřejmě i Gabriella. A tak se je snaží vyštípat ze hry.
Každý rok se v klubu koná soutěž talentů a Tygři se chtějí přihlásit. Jenže Sharpay vždy vyhrála a tento rok to přece nemůže být jinak!
O těchto to Troy bude mít hodně těžké, protože musí ustát otravnou Sharpay a hroznýho šéfa. Ale hlavně si musí udržet přátele a svou lásku...
Doufám, že jste z toho alespoň něco pochopili. Pls kopčit se zdrojem. Přidávám pár foteček na ukázku. Za chvíly tady budete mít i všechny písničky z tohoto bezva filmu =)
 

Moje výroba-rozcestník

27. října 2007 v 18:39
dollzky - pište, jak se vám moje dollzky líbí...tvořeno na elouai.com
citátky - citátky nejsou mnou vymyšlené, ale psala jsem je sama do těch obrázků
koláže aj. obrázky - snad se budou líbit =)
ostatní - prostě to, co se nevešlo

HSM-děj

29. září 2007 v 11:50 |  moje výtvory
Matematický génius Gabriella (Vanessa Anne Hudgens) se na silvestrovské oslavě seznámí s Troyem (Zac Efron), když mají společně zaspívat písničku Start of something new. Zjistí nejen, že oba mají pěvecký talent, o kterém nevěděli, ale taky, že si dobře rozumí. Proto si vyměmí i telefoní čísla.
Po prázdninách Gabriella nastupuje na novou školu. K jejímu velkému překvapení hned první hodinu zjistí, že do školy chodí i Troy, který je kapitánem basketbalového týmu.
Ve škole se připravuje i muzikál a oba se chtějí přihlásit do hlavních rolí. Jenže to se nelíbí sourozencům Sharpay ( Ashley Tisdale) a Ryanovi (Lucas Grabeel), kteří se do muzikálu přihlasili také. Řeknou proto učitelce, která muzikál vede, že Troy a Gabriella chtějí muzikál zničit.
Jenže nejsou jediní, kterým se nelíbí, že ti dva chtějí zpívat. Proto se vědecký kroužek, do kterého chodí Gabriella, a basketbalový tým dohodnou, že Gabriellu poštvou proti Troyovi. Jenže zjistí, že to tak dobrý nápad nebyl, protože ani jeden nechtěl se svými kamarády komunikovat. Proto se je snaží usmířit.
Všechno vypadá, že dopadne dobře, protože v pátek se koná důležitý zápas a Troy a jeho tým mají velkou šanci vyhrat. Vědecký kroužek se chystá na též na pátek do desetiboje a konkurs na muzikál je ve čtvrtek. Jenže Sharpay poprosí učitelku, aby konkurs přesunula na pátek a tím, by se nemohli Troy a Gabriella účastnit.
Jenže to nepočítali s tím, že Taylor, předsedkyně vědeckéo kroužku, umí s notebookem divy a pomůže Gabrielle a Troyovi k tomu, aby odspívali na konkursu a vyhráli zápas i desetiboj.
Tohle jsem napsala sama, takže kopírovat prosím se zdrojem.
 


Válka sester 6 - závěr

18. srpna 2007 v 19:45 |  Moje FFky
Tak jste se konečně dočkali posledního dílu. Takže hezké počteníčko a do komentíků napište, jak se vám tenhle příběh líbil, nebo naopak, co by jste mu vytknuli.
"Hele, já tě rozveselím," usmála a někam mě táhla. Konečně mi pustila rukáv, za kterej mě držela a já zjistila, že jsme v nákupním centru.
"A budeš nakupovat, až se z toho zblázníš," řekla a já se musela zasmát. Nakupovaly jsme celý dopoledne a na oběd jsme se stavily v restauraci. Pak jsme si sedly v parku se zmrzlinou v ruce a povídali si. Domů jsme se dostala o půl čtvrté. K mé smůle byla doma jen ségra, která se do mě hned pustila:
"Já věděla, že u Billa mám větší šanci."
Neměla jsem náladu se s ní hádat a tak jsem chtěla zalést do svýho pokoje.
"Poražená vyklízí pole," zasmála se posměšně. To mě ale už vytočilo.
"Ty si myslíš, že jsem ho chtěla sbalit jen kvůli tobě, ale to není pravda! Já ho mám ráda a nemůžu za to, že ses do něj zabouchla i ty!" vyjela jsem na ni.
"Ty žárlíš! Přiznej to!" smála se.
V té chvíli bych ji nejraději dala facku. Nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych ji uhodila. Vždycky jsme spolu vycházeli přímo skvěle. Ale teď-teď bych jí klidně několik vrazila. Možná proto, že chodí s klukem, do kterýho jsem se zabouchla, možná proto, že měla pravdu: žárlila jsem. Ale ovládla jsem se a místo facky k ní přilítla má odpověď:
"Nežárlím, to ty jsi začala tuto hádku," řekla jsem úplně klidně a zapadla do svýho pokoje. Nezapoměla jsem pořádně bouchnout dveřma a svalila jsem se na postel. Rozbrečela jsem se
S Andreou se hádáme minimálně a když už, tak za chvíli se zase udobříme. Ale teď jsem moc dobře věděla, že tahle hádka jen tak neskončí. Ještě jsem zaslechla, jak třískly domovní dveře, když ségra odešla, a pak jsem námahou usnula.
…………………..
Vzbudila jsem se až ráno. Oblíkla jsem se a udělala ze sebe alespoň trochu "člověka".
Šla jsem do kuchyně, kde na mě čekal Petr se Sárou.
"Dobré ranko," usmála se na mě Sára a Petr přede mě postavil talířek s palačinkama.
"Dobré ráno," oplatila jsem pozdrav a pustila se do palačinky.
"Jak ses vyspala?" zeptal se Péťa.
"Děsně," odpověděla jsem mu po pravdě. "A jak vy?"
"Docela dobře," řekla Sára.
"Jak jinak," hodila jsem na ně šibalský úsměv.
Zaslechli jsme zvuk zvonku u domovních dveří a Petr šel otevřít.
"Ahoj," zaslechla jsem z předsíně bráchu
"Čau, je doma Eva?" zeptal se Tomův hlas a já se hned vydala za klukama.
"Ahoj," pozdravila jsem Tomíka a on mi můj pozdrav oplatil.
"Nešla bys ven?"
"Jasně, teda jestli chvilku počkáš."
"Klidně," souhlasil a odešli jsme do kuchyně, kde jsem v rychlosti do sebe hodila ještě jednu palačinku, vlepila bráškovi pusu na tvář, obula si žabky a už jsme byli pryč. Dorazili jsme až na "naši" louku a tam kecali. Řekla jsem Tomovi o včerejší hádce a málem jsem mu tam začala zase brečet. Vzal mě kolem ramen a já se cítila bezpečněji. Pak jsem se koukla na potok a dostala bláznivej nápad.
"Pojď se koupat," navrhla Tomovi.
"Nemám tady plavky."
"To nevadí, já taky ne," řekla jsem a už se svlíkala do spodního prádla.
"Jsi blázen," zasmál se Tom a začal se taky svlíkat.
Ani nevím, jak dlouho jsme v té vodě blbli.
…………………..
Když jsem přišla domů, Petr se Sárou byli někde pryč, a tak jsem zůstala sama s Andreou. Moc šťastná jsem nebyla, ale vzala jsem si nutelu a pustila si na DVD Harryho Pottera.
Asi po půl hodině se obrazovka vypla a já se otočila na Andreu, která držela ovladač v ruce.
"Co to má znamenat?"
"Nic, jen se chci dívat na jinej film," řekla, jakoby to byla samozdřejmost.
"Ale já to měla rozkoukaný!" snažila jsem se o co nejklidnější hlas, ale moc mi to nešlo.
"To není moje starost," řekla a v klidu si zapla jinej film. Pak ještě dodala: "Ty jsi mě taky chtěla Billa sebrat!"
"To není pravda!" už jsem na ni zařvala.
"Ale je. Víš co? Nech si Toma, vždyť je vidět, jak se k tobě má."
"Ty se nepleť mezi mě a Toma!"
"Neříkej, že ho nemáš ráda."
"Jen jako kámoše a už mě nech!"
"No jo, pro pravdu se člověk zlobí," řekla klidně.
"Víš co? Běž si s tím Billem vycpat a dej mi pokoj!" zařvala jsem na ni a bouchla dveřmi od mýho pokoje.
--→O TÝDEN POZDĚJI←--
Se ségrou se pořád hádáme. S Billem jim to docela klape, ale já se jim snažím co nejvíc vyhnout. Hodně mi pomáhají Sára s Péťou a Tom.
Zrovna od Toma bych čekala, že se mi bude vyhýbat, ale právě on mi pomohl nejvíc se z toho dostat a na Billa jsem už skoro zapoměla.
Zrovna sedím na posteli a čtu knížku. Andrea je zase někde v tahu s Billem a Petr se Sárou zrovna tak. Někdo zazvoní a já jdu otevřít. Přede mnou stojí Tom, Gustav a Georg.
"Čau kluci."
"Zdar, můžem dál?" zeptal se Georg a já kývla na souhlas.
"Co vás sem přivádí?" zeptala jsem se a hodila každýmu jeden redbul.
"Chtěli jsme vědět, jak se máš," usmál se Tom.
"Dobře."
"Tak to je fajn," řekl se Gusťa.
"A co vy?"
"Jde to. Hele, co kdybychom udělali menší pařbu?" zeptal se Tom.
"Klidně. Kdy?"
"No přece dneska!" zasmál se Georg.
"Fajn. Já to řeknu Péťovi a Sáře, ju?"
"A my tomu zbytku." Gusťa moc dobře věděl, proč říká "tomu zbytku", ale mě už to tolik nebere.
"To je všechno, co jste chtěli vědět?" zeptala jsem se.
"Ne, chtěli jsme pokecat," řekl Georg.
"Něco pro vás máme. Čtyři lístky do Rakouska na náš koncert. Doufám, že si uděláte čas," podal mi Tom obálku s lístkama.
"Jasně. Když už jsme u toho-," odběhla jsem do svýho pokoje a vyběhla se třema lístkama v ruce.
"Tady máte na náš koncert vy," podala jsem jim lístky a Gustav je ochotně převzal. Když si prohlídl lístky, hodil po mě tázací pohled, ale já hned odpověděla:
"O čtvrtej lístek se postará Andrea."
"Aha," ulevilo se Gustavovi.
"Nepustíme si DVD?" navrhla jsem.
"Jasně," souhlasil Gustav a pustila jsem Piráty z Karibiku.
…………………..
"Můžeme už konečně jít?" zeptal se Petr ségry, která byla už přes hodinu zavřená v koupelně.
"Jo," přikývla, když konečně vyšla ven.
"Hurá," řekl Péťa ironicky a vyšli jsme.
Když jsme konečně došly do hotelu, zazvonila jsem a Tom nám s radostí otevřel.
"Čauvec. Už na vás čekáme," pozdravil nás s úsměvem a my vešly.
"Pěkně se to tady rozjelo," křikla jsem a už jsme si to šinuli k ostatním.
"Zdarec," pozdravil Gusťa a Bill se přivítal s Andreou (jak jinak než polibkem).
"Čau," pozdravila jsem a sedla si vedle Toma. Ten mi hned podal pivko, který jsem samozdřejmě neodmítla.
"Jsme už mysleli, že nepřijdete," usmál se Georg.
"Kdyby Andrea neskejsla víc jak hodinu v koupelně," šibalsky se na ségru usmál Petr. Ta na něj hodila vražednej pohled.
"Klid, jo? Nepotřebujeme, aby jste se rozhádali ještě vy dva!" zasmál se Gusťa.
Po chvíli začali hrát ploužáky a já jsem se odhodlala pozvat Toma na parket. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a najednou mi bylo dobře. Nevěděla jsem proč, ale když mi byl nablízku, cítila jsem se bezpečněji.
Když ploužák skončil, řekla jsem:
"Dojdu pro další pivo. Chceš taky?"
Kývnul na souhlas a já se odebrala do kuchyně. Sedla jsem si k malýmu stolku a podepřela si hlavu rukama. Měla jsem v ní strašnej zmatek. Poslední tři týdny mi pěkně popletly hlavu.
"Evi," ozval se za mnou Tomuv trošku nervóznější hlas. Zvedla jsem hlavu a stoupla si naproti němu.
"Já se ti k něčemu musím přiznat," začal, ale já ho přerušila:
"Počkej-," odmlčela jsem se, zhluboka se nadechla a pokračovala: "já teď udělám asi hroznou pitomost, ale udělat to musím," přiblížila jsem se k němu tak, že se naše špičky nosu skoro dotýkaly. A potom jsem ho políbila.
…………………..
"Kde je Bill?" zeptala se Andrea, když jsme se další den sešli.
"Má kocovinu, takže zůstal doma," vysvětlil Billovu nepřítomnost Gustav.
"Aha," posmutněla ségra.
"Neřekla bych, že toho včera vypil tolik, aby měl kocovinu," pošeptala jsem Tomovi.
"Taky se mi to zdálo divný," souhlasil s mým podezřením.
"Nezajdem na zmrzku?" navrhl Georg.
"Já ještě nesnídal. Zajdem na snídani!" odpověděl nesouhlasně Tom.
"A co byly ty dva rohlíky ráno?" zeptal se Gustav.
"To byl jen zákusek," obhajoval se Tomík a my se začali děsně tlemit.
"No, tak já bych navrhovala, že se stavíme do Mekáče na hamburger pro Toma a pak půjdeme na tu zmrzku," rozsoudila jsem spor.
"To beru," souhlasil Tomča, dal mi pusu a šli jsme.
Došli jsme až do centra města k velké fontáně. Moc lidí tam nebylo, takže jsme si sedli k fontáně na schodek a povídali si. Mezi tím málem lidí byl i jeden líbající se pár a Andrea po nich pořád pokukovala. Najednou se zvedla a vydala se jejich směrem.
"Kam jdeš?" zeptal se Gusťa, ale ségra nereagovala.
Došla až k tomu páru a prudce je od sebe odtrhla.
Vždyť to je-BILL!
Něco si tam s Andreou výříkával a ségra zuřivě rozhazovala rukama. Pak utekla někam pryč.
Všichni jsme se na to nevěřícně dívali. Bill už se měl s tou blonckou k odchodu, ale já se k němu rozběhla.
"Bille!" zařvala jsem na něj. "Co se stalo?"
"Prostě jsem si našel jinou holku a zrovna to Andrei vysvětloval," řekl chladně a otočil se, že odejde.
"Bille!" zařvala jsem znovu. Ale jakmile se zase otočil vlepila jsem mu facku.
"Tahle byla za Andreu," upozornila jsem ho a schytal druhou.
"A tahle byla za mě," řekla jsem a rozeběhla se směrem, kam utekla ségra.
Našla jsem ji v parku, jak leží na zemi a brečí. Došla jsem k ní, sedla si vedle, posadila ji a objala.
"Nebreč, on za to nestojí. Nezaslouží si ani jednu tvou slzičku," chlácholila ji.
"Já tomu nemůžu uvěřit," řekla mezi vzliky.
"Páni, ta facka sedla, Evi!" zasmál se udýchaně Tom, když nás ostatní konečně našli.
"Evi, proč jsi mě bránila?"
"Jak to myslíš?"
"Poslední dobou jsme se jen hádaly a většinou jsem hádky vyvolávala já."
"Byly jsme sestry a vždycky budeme. A nic a nikdo nás už nikdy nerozeštve!"

The end

(Black angel)
Tak doufám, že se vám můj příběh líbil a že si počkáte i na ten druhej, kterej jsem už začala psát.

Válka sester 5

18. srpna 2007 v 19:41 |  Moje FFky
Sedím s pěti kámoši v naší oblíbené kavárně a kecáme o všem možným. Pak se Dita zeptá: "Jací jsou vlastně Tokiáci?"
Podívám se na svou skleničku Kofoly a jen odceknu: "Normálka."
"Nekecej, tak proč se teda červenáš?" prokoukne mě Michal.
"Že jsi se do jednoho z nich zabouchla?" usmála se na mě Aneta a já se na ni podívala.
"Možná," broukla jsem a zčervenala ještě víc.
"No tak, leze to z tebe jak z chlupatý deky. Povídej, kdo to je?" nenechala se odbýt Aneta.
Nadechla jsem se a stručně jim prozradila tajemství, o kterém věděl jen Per: "Bill."
"Nekecej, fakt?" divila se Dita.
"Hmm…jenže nejhorší je, že po něm jede i má ségra."
"Tak to je špatný," položil mě Michal ruku na rameno.
"To se časem vyřeší," uklidňoval mě Radek.
Najednou tam vtrhla Andrea: "Kde seš? Já tě všude hledám!" vyjela na mě.
"Kde bych asi byla. A neječ na mě," odpověděla jsem úplně klidným hlasem.
"Já na tebe nemám ječet? Mám dost důvodů na tebe ječet!"
"Sorry lidi, já si půjdu promluvit se svou ségrou," řekla jsem kámošům a Andreu vyvlekla ven před kavárnu.
"Co se děje?" zeptala jsem se jí.
"Tak za prví, nevím o co ti jde, ale zjistila jsem, že balíš Billa. To mi to s ním nepřeješ, nebo co? Vždyť jsem ti říkala, že se mi líbí, tak ho krucinál nech na pokoji!" Tak tohle mě teda dostalo. Teď jsem na ni vyjela i já:
"Hele, nemůžu za to, že jsem se do něho taky zabouchla."
"Nekecej nesmysli, vždyť jsi moc dobře věděla, že ho mám ráda."
"Já se s tebou o tom nehodlám hádat, jo? Jestli si myslíš, že ho balím jen proto, abys ho nemohla sbalit ty, tak se šeredně mýlíš. Jo, a proč jsi vlastně zamnou přišla, krom toho, abys tady na mě ječela?"
"Máme jít ke Kaulitzům," řekla už klidnějším hlasem.
"Fajn, tak běž, já tam za chvilku dojdu," řekla jsem a vrátila se do kavárny.
…………………..
Zaťukala jsem na hotelový dveře a otevřel mi Tom.
"Čau," pozdravil mě.
"Ahoj," usmála jsem se na něj a vešla do obýváku, kde už byli všichni rozválení na gaučích a křeslech.
"Zdar," usmál se na mě Gustav a já si sedla vedle něj na gauč. Pak jsem zjistila, že chybí Georg.
"Takže, protože má zítra Georg narozky, uspořádáme pořádnou pařbu," rozhodl Bill. Všichni odsouhlasili a domluvili se.
"Co takhle mu dát společnej dárek?" navrhla jsem.
"Super nápad," souhlasil se mnou Gustav.
"A co mu dáme?" zeptal se Petr.
"To nevím, ale znám jeden takovej obchod, kde prodávají různý ptákoviny. Třeba bychom na něco přišli," zachránil nás Tom od věčného dumání a my souhlasili.
…………………..
"Andreo pohni!" křičím na ségru, která je už dvě hodiny v koupelně. Za půl hodiny máme sraz s klukama před jejich hotelem a já se ještě ani nedostala do koupelny.
"Hurá," řeknu ironicky, když konečně vyleze ven. Za dvacet minut jsem hotová. Dojdu do kuchyně, kde se ségra láduje palačinkama, krerý jsme s bráchou ukuchtili.
"Můžeme jít?" zeptal se Péťa a já přikývla na souhlas. Obuli se a vyrazili Cesta nám trvala ani ne pět minut, takže jsme to stihli tak tak.
"Nazdar," pozdravil nás Tom.
"Ahoj," usmála se Andrea na Billa a já udělala totéž.
"Tak jdeme, ne?" zavelel Tom a v čele s ním jsme dorazili před menší obchůdek. Vstoupili do něj a já se nestačila divit. Vážně tam bylo spoustu ptákovin. Prohlídli jsme si ho a pak Petr prohlásil: "Co tohle?" ukázal na růžovýho plyšovýho slona, kterej se podivně tvářil.
"Má stejnej kukuč jako Georg," dodal brácha a chytli jsme děsnej výtlem.
"To je fakt. Je jako jeho dvojče," souhlasil Tom.
"Koupíme ho?" zeptala jsme se a ostatní souhlasili. Po nákupu jsme se stavili na obědě a pak se rozloučili a šly domů.
"Já ještě zůstanu venku," oznámila nám (teda spíš jen Petrovi) Andrea a brácha přikývl. Jakmile si byl Péťa jistej, že je dost daleko, začal debatovat: "Ta po Billovi teda pěkně jede, co?"
"To jo. Ale nejhorší je, že si myslí, že já Billa balím jen proto, že jí ho nepřeju!"
"Fakt? Tak to je hustý. Ale neboj, to se spraví. Ona dostane rozum."
"To doufám," povzdychnu si.
…………………..
"Doufám, že Georg nic netuší," řekl Petr, když jsme se v pět hodin sešli u Kaulitzů v hotelu, abychom jim pomohli s přípravou párty.
"Nic. Je pryč. Řekl jsem mu, ať se v sedm vrátí, že potřebujem něco vyřešit," uklidnil ho Bill.
"Skočím pro občerstvení, ju?" navrhla Andrea.
"Půjdu s tebou," přidal se Bill a vyšli.
"Já dojdu s Gustavem pro nějakej chlast a vy obvolejte nějaký lidičky," řekl Péťa a oba zmizeli ve dveřích.
"Tak jsme tu zůstali samy," ozval se Tom. Já se na něj usmála a sedla si na gauč.
"Já ti musím něco říct," začala jsem. Tom si sedl vedle mě.
"Tak povídej."
"Víš, jak jsme byli na té louce?" Tom jen přikývl.
"Přemýšlela jsem o Billovi, o mě, o ségře a o téhle situaci do které jsem se dostala. Já mám Billa ráda," špitla jsem a čekala, jak zareaguje. Jen se podíval do země a já teda pokračovala: "Jenže se do něj zabouchla i Andrea," podívala jsem se mu do očí. Bylo v nich vidět smutek, ale i soucit.
"Proto se tolik hádáte," hádal Tom.
"Jo, ale hlavně kvůli tomu, protože si ségra myslí, že ho balím proto, že jí Billa nepřeju." Neměla jsem daleko k slzám.
"Ale no tak," obejmul mě. "Taky ti musím něco říct. Já na té louce přišel přemýšlet o tobě."
Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Bylo mi hned jasný, kam tím míří. Něvěděla jsem, co mu na to odpovědět, jen jsem zarytě mlčela.
"Měli by jsme začít obvolávat ty lidičky," zachránil Tom situaci a já přikývla.
…………………..
Bill otevřel dveře, ve kterých stál Georg.
"Ahoj," pozdravil Georg trochu naštvaným tónem.
"Čau. Máš zpoždění půl hodiny, člověče," usmál se na něj Bill. Georg si jen něco zabručel pod vousy a sedl si v obýváku do křesla.
"Kde jsou ostatní?" zeptal se, ale v tom se všichni přiřítili do pokoje a zařvali: "Překvapení!" a já k němu přišla s dortem, kterej jsem s Tomem upekla.
"Ty vole, lidi! Tak to jste mě teda dostali! Já už myslel, že jste ma mě zapoměli!" smál se Georg.
"Na tebe nikdy," usmála jsem se na něj. Andrea pustila nějakou muziku a všichni se přesunuli na parket. Teda kromě nás sedmi. Pak Gustav odběhl do kuchyně a donesl toho slona.
"Tady máš menší dáreček," řekl a postavil ho před Georga.
"Ty vole, on má stejnej ksicht jako já!" řekl takovým tónem, že jsme dostali absolutní výtlem.
Ještě jsme se tam chvíli bavili a pak někdo pustil ploužáky. Andrea na nic nečekala a vyzvala Billa k tanci. Petr šel pro Sáru, která se hned na začátku připojila k naší sedmičlené partě. Všimla jsem si, jak Tom váhá, ale nakonec se odhodlal a vyzval mě.
"Hele, budem kámoši?" navrhl po chvilce ploužení.
"Jasně," usmála jsem se na něho.
Když písnička skončila, šly jsme si sednout, ale Andrea a Bill se někam vypařili. Petr si všimnul mýho smutnýho kukuče a vzal mě kolem ramen.
"Půjdu na vzduch," řekla jsem a odešla na balkón. Tam už jsem ale slzy nezadržela.
"Dobrý?" ozvalo se za mnou a já se otočila. Zjistila jsem, že je to Sára a obrátila se zpátky na krásně zářící hvězdy na obloze.
"Petr mi všechno řekl," postavila se vedle mě a ruce si opřela o zábradlí.
"Tak to už asi víš, že mě ségra nenávidí."
"Taky jsem tohle zažila. Ale se svou nejlepší kámoškou. Zabouchly jsme se do stejnýho kluka. Myslela jsem, že s naším kamarádstvím je konec, ale za chvíli jsme si to vyříkali."
"To jsi měla štěstí,"
"Nesmíš si nechat zkazit vztah se svou sestrou jen kvůli klukovi. To k ničemu nevede."
"Tobě se to řekne, ale Andrea se mnou vůbec nechce mluvit."
"Ona dostane rozum. A pojď za ostatníma, dělají si starosti."
"Sáro?" zavolala jsem na ni, když se chystala odejít.
"Děkuju," řekla jsem, když se na mě otočila. Jen se usmála a pravila: "To je samozdřejmost."
…………………..
Vůbec mě nepřekvapilo, že Bill se s Andreou přivítal polibkem, když jsme se další den sešli. Spíš mě to zamrzelo a do očí mě vyhrkly slzy. Tentokrát na náš sraz přišla i Sára a ta mě přátelsky objala kolem ramen. Byla jsem ráda, že je tady někdo, kdo mě plně chápe a podpoří mě. Petr se sice taky hodně snaží, ale není to ono.
Když ségra zahlídla mý slzy, vítězoslavně se usmála. Takovouhle ji vůbec neznám. Připadá mě, jako by byla celá z ledu a zapomněla na naše přátelství. Mrzí mě, že se ke mně takhle chová.
"Zajdeme na zmrzlinu?" zeptal se Bill a vzal Andreu kolem pasu.
"Fajn," souhlasil Tom a šly jsme do naší oblíbené cukrárny. Povídali si o všem možném, ale já jsem zarytě mlčela. V hlavě se mi začala tvořit nová písnička o mé nelehké situaci. Vlastně patřila mé ségře, které jsem chtěla nějak sdělit, jak mi je. Nevnímala jsem okolí, ani řeči, který kolem mě padali.
Sára si toho všimla a trochu se mnou zatřásla.
"Evi," špitla a probudila mě z mého tranzu. "Pojď se projít," navrhla a já křikývla.
"Nemysli na to. Bude to ještě horší," řekla, když jsme se procházeli po městě.
"Tobě se to řekne."
"Hele, já tě rozveselím," usmála se a někam mě táhla....
(Black angel)


Válka sester 4

26. června 2007 v 17:07 |  Moje FFky
Tak doufám, že se vám bude líbit i tento dílek =)

Válka sester 3

24. června 2007 v 14:59 |  Moje FFky
Další dílek. Doufám, že se vám bude líbit.

šedá myš, nebo černá krysa?

22. června 2007 v 13:35 |  Moje FFky
Zčásti se mi to stalo, z část je to vymyšlený. Ale takhle se mi to zdá lepší, než pravda.


Kam dál